Chov

Koně chováme celoročně venku. Hříbata se rodí na pastvinách bez lidské pomoci. Prvních čtrnáct dní jim matky nedovolí se od nich vzdálit byť jen na pár metrů. Postupně se zapojují do her se svými vrstevníky. Pohled na hrající si a dovádějící hříbata je lepší než přírodopisný film. Některé matky zastávají „moderní výchovné metody“ a již po 14-ti dnech dovolují hříbatům hrát si s ostatními hříbaty nebo samostatně poznávat okolní svět. Jiné naopak třeba ještě dvouměsíční hříbě nepustí ani na krok.

Poprvé hříbátka přicházejí do kontaktu s lidmi až při značkování ve věku cca 6-7 měsíců. Před značkovámím je zklidníme Domosedanem, abychom je zbytečně nestresovali. Odstavujeme co nejpozději a celou skupinu hříbat najednou. Kobylky přidáme do stádečka hodných tet a hřebečky k valachům. Hříbátka nehladíme, nesaháme na ně, nedáváme jim ohlávky… Nejlepší výchovu jim dá jen stádo. Proto kopavé nebo kousavé koně byste u nás hledali marně.

S výcvikem začínáme až ve třech letech, kdy je ochočíme (jsou to skutečně divocí koně, na které si opravdu nesáhnete), naučíme na ohlávku, vodění, zvedání nohou atd. Nečekejte žádné kruté krocení strachy šílených koní á la Divoký západ. Vše probíhá v naprostém klidu a pohodě. První společně strávené chvíle si opravdu užíváme. Naším cílem jsou klidní koně a ne vystrašení neurotici. Plně zatížit lze koně až po pátém roce, kdy je již ukončen vývin všech částí koňského těla.

Koně zbytečně nehladíme ani nečistíme. V zimě krmíme kvalitní „koňské“ seno, které dvakrát denně rozhazujeme po pastvinách ve vypočtené dávce. Balíky, u kterých koně celý den stojí a přežírají se, u nás nehledejte. V přírodě musí za potravou urazit velké dálky, tím, že seno rozházíme, je nutíme dělat totéž. Je to sice pracnější než jednou za pár dní přivézt balík, ale koně vypadají výborně. Jednotlivým věkovým kategoriím pak ještě přidáváme jádro dle vypočtené krmné dávky.

Po každém přepasení výběhu uklidíme speciálním strojem exkrementy a nedopasky a vše převláčíme lučním smykem. Pravidelný parazitologický rozbor je samozřejmostí. S trochou nadsázky se dá říct, že veterinář k nám jezdí jen na kafe a sušenky.